Z pera paní ministryně Maláčové za hlasité podpory odborů vzešel návrh na povinné uzákonění pěti týdnů dovolené. Samotná vláda k němu nezaujala žádné stanovisko. S návrhem nesouhlasí např. ministerstvo financí a výhrady má také resort průmyslu. Jde o první dílčí „úspěch“ pro podniky. V poslední době, kdy se na ně řítí jedno státní opatření za druhým, nemají podnikatelé a firmy na růžích ustláno. Ať už jde o trable s nedostatkem kvalifikované pracovní síly, růst mzdových nákladů odtržený od růstu produktivity práce, další růst minimální mzdy, povinnosti proplácet první tři dny nemocenské nebo odklad e-neschopenek, který by alespoň částečně omezoval zneužívání karenční doby. Návrh by byl dalším výrazným zásahem do podnikatelského prostředí.

Argumentace odborů a MPSV ohledně práva na volný čas je na první pohled hezká. Nicméně nezohledňuje názor těch, kterých se to přímo dotýká, zaměstnanců. Tedy jestli si víc cení volného času nebo času stráveného v práci. Tento návrh rovněž nepřispěje k růstu reálných mezd. Týden dovolené navíc znamená, že firma vyrobí míň (podle analýzy Hospodářské komory týden navíc znamená růst nákladů o 35 mld. Kč), což povede k nižšímu růstu reálných mezd. Ve výsledku tedy ti, kteří by chtěli pracovat, budou ze strany státu perzekuováni (finančně a povinností si vybírat dodatečnou dovolenou).

Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s odbory je posíleno příznivým ekonomickým vývojem, který jim umožňuje stupňovat své požadavky. Problém je, že žádná prosperita netrvá věčně a až hospodářská krize udeří (s ohledem na řadu problémů v zahraničí to může být dříve, než si připouštíme), tak se vládě každé takové opatření dusící podnikatelské prostředí vrátí jako bumerang i s úroky.