Odbory přišly s dalším požadavkem na nárůst minimální mzdy, od ledna požadují její další navýšení o 1 650 korun na rovných 15 000 korun. V případě, že by vláda znovu vyhověla odborářskému bossovi Josefu Středulovi, jen za Sobotkovy vlády a vlády Andreje Babiše by nejnižší možný výdělek stoupl o 76 %. Reálná produktivita práce ale vzroste za celé období výrazně méně.

Tak vysoké tempo zvyšování minimální mzdy podle Hospodářské komory ohrožuje tuzemské hospodářství a konkurenceschopnost českých podniků. Umělý tlak na růst mezd prostřednictvím minimální mzdy navíc neodpovídá přirozenému růstu výdělků v ekonomice. Zatímco v loňském roce vzrostlo tuzemské hospodářství o 2,9 % a mzdy průměrně o 8,1 %, reálná produktivita práce přepočtená na zaměstnance vzrostla jen o 1,3 %. Produktivita tak roste výrazně pomaleji než mzdy, což je pro českou ekonomiku nebezpečná cesta.

Vyšší minimální mzdy = výrazná finanční odměna pro stát

Paradoxem je, že výrazně z tohoto „koláče“ kvůli tuzemskému vysokému odvodovému zatížení bude profitovat stát. Ten si z navýšení od zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců pobírajících minimální mzdu ročně ukousne stovky milionů korun za rok na daních a odvodech.

Skokové zvyšování minimální mzdy zaměstnavatelům škodí hned několikrát. Jednak jim znemožňuje přípravu podnikatelských plánů, ale také samozřejmě zdražuje cenu práce, která podléhá jedné z nejvyšších odvodových zátěží ze zemí OECD. Mzdové náklady na jednoho pracovníka pobírajícího minimální mzdu by v příštím roce vzrostly o 26.400 korun ročně. Např. malé firmě o čtyřech pracovnicích jen letos kvůli růstu minimální mzdy stouply mzdové náklady o 72 tisíc korun, v roce 2020 by to oproti letošnímu roku mělo být o dalších 105.600 korun za rok. Je tedy zjevnou demagogií a lichým tvrzením Josefa Středuly, že zvýšení minimální mzdy pomůže malým a středním podnikům.

Cesta k vyšší životní úrovni vede jinudy

Je přitom jasné, že zvyšování minimální mzdy přibližování českých výdělků příjmům v západních zemích nezajistí. Cestou ke zvýšení mezd je vyšší produktivita práce a s tím související orientace na výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Toho ale těžko docílíme administrativními kroky nebo podléháním zavádějícím argumentům ČMKOS. Pokud by navíc došlo k ekonomickému ochlazení, prvními na řadě při případném propouštění budou právě nejnižší příjmové skupiny, za něž se Josef Středula tak srdnatě bije.

Zaměstnavatelé budou kvůli odborářským požadavkům nuceni investice omezovat a promítat jakékoli požadavky odborů také do cen. To nejen že zpomalí možný technologický rozvoj firem vedoucí k přirozenému a skutečně zdravému růstu mezd. Lidé s nejnižšími mzdami v konečném důsledku mohou na zvýšení minimální mzdy také prodělat. A to kvůli zdražování výrobků, kterému se tuzemští výrobci vzhledem k nepřirozenému tlaku na růst minimální mzdy zkrátka nevyhnou.

Další informace najdete v tiskové zprávě.